(příspěvěk do časopisu Meduňka)
Od dob Hahnemanna, zakladatele homeopatie, až po současnost je nejčastější metodou předepsání léku pacientovi tzv.předepsání podle symptomů, či totality symptomů. Snažíme se od pacienta získat co nejvíce příznaků (symptomů), a ty pak porovnat s výčtem symptomů příslušných homeopatických léků.
Základní otázkou pro homeopata zůstává, jak dosáhnout na ten pro pacienta nejsprávnější lék, a přitom se neztratit v symptomech.
Tímto problémem se po celou dobu své homeopatické praxe zabýval, a stále zabývá, indický lékař a homeopat Rajan Sankaran. Jelikož se v Indii léčí přibližně polovina populace homeopaticky, měl ideální podmínky k tomu, sledovat na velkém počtu svých pacientů účinky homeopatických předepsání. Postupně vypracoval metodu, která je konstituční homeopatickou léčbou v tradici Hahnemanna, a přitom revolučně nová svým pojetím a přístupem.
Principy metody:
Sankaranova metoda je založena na dvou pilířích. Jedním je klasifikace a systematizace všech homeopatických léků (podobně jako byly např v 19.století klasifikovány rostliny a živočichové v botanice a zoologii). Druhým pilířem je nový způsob odebírání případu od pacienta, tzv. interwiew, či vstupní homeopatické vyšetření.
Při odebírání případu od pacienta je homeopat šetrným průvodcem, který pacienta doprovází jeho obtížemi, a vede ho stále hlouběji do problému, až za emoce, až za představy, až k tzv. obecnému reakčnímu vzorci, který je tím nejobecnějším, co se v pacientovi nachází a který formuje veškeré pacientovo chování a veškeré pacientovy symptomy. Toho dosahujeme speciální dotazovací technikou. Její zvládnutí je na celé metodě to nejtěžší. Ale jakmile to zvládneme, otevře se před námi fantastický pacientův svět, kde všechny jeho obtíže najednou zapadnou jako střípky do mozaiky. Ta mozaika je pacientův lék.
Aby se ona mozaika dala správně interpretovat, je třeba znát Sankaranovu klasifikaci léků. Převážná většina léků patří do jedné ze tří říší - minerální, rostlinné, nebo živočišné. Po přiřazení pacienta k určité říši postupujeme dále na „klasifikační mapě".
V případě minerální říše využíváme k podrobnější klasifikaci Mendělejevovu periodickou tabulku prvků, v případě rostlin a živočichů se využívá klasifikace do čeledí, skupin a rodů podle botanické čí zoologické systematiky. Hlavní výhodou je to, že léky patřící do určité skupiny, mají i podobné vlastnosti, takže se takto dají předepsat i léky málo známé a málo prozkoumané - a často právě jen takové léky dokážou pacienta zbavit jeho letitých potíží, které doposud nereagovaly na žádnou jinou léčbu, včetně té homeopatické.
Sankaranova metoda v praxi:
Na následujícím případu bych chtěl ukázat způsob práce v Sankaranově metodě. Případ je velmi zestručněn, se zaměřením pouze na věci podstatné, nejde tedy o úplnou homeopatickou kasuistiku.
Nedávno mě navštívila mladá žena s následujícími problémy. Je v situaci, kdy rozjíždí svou novou firmu. Je potřeba udělat a zařídit spoustu věcí. Je na všechno sama. Problém spočívá v tom, že nedokáže udržet linii důležitosti, odlišit podstatné od nepodstatného. Její vlastní slova: „úplně se v tom ztrácím, rozplynu se v tom. Neumím se do toho dostat, ale když se do toho dostanu, neumím vystoupit. Začnu nějakou činnost a ona mě úplně pohltí, nedokážu z toho vystoupit, nedokážu přestat. Najednou zjistím, že je 5 hodin ráno…" Nebo: „ mám dvě hodiny na práci, začnu, ono mě to pohltí, a já po dvou hodinách ale zjistím, že jsem vůbec nic neudělala.." Přes den ji občas přepadne takový zvláštní druh únavy, kdy se musí stáhnout, potřebuje pak bytostně být sama, zalézt si pod peřinu a dobít se. Vedu pacientku hlouběji, chci vědět něco o tom, jaké to je, když je pod peřinou a dobíjí se. Říká, že pod peřinou potřebuje splynout…" mám pocit, že kolem dokola je voda, ne , není to voda, je to krev, ne není to krev, je to nějaká výživná tekutina. Vidím takové útvary, vypadají jako růžové klky, někam mě to táhne, jako nějaký magnet, potřebuji se zahnízdit. Přijímám výživu celým povrchem těla, mám pocit buňky, bez výživy uschnu. Chci splynout, chci zpátky. Jsem Já a To, až to splyne, bude to jedno.."
Na tomto místě je třeba upozornit, že to, co nám pacientka sděluje, není produkt její mysli, její fantazie, ale pramení z mnohem větší hloubky. Nejedná se ovšem v žádném případě o hypnózu či podobný stav. Pacientka je po celou dobu plně při vědomí, jen naslouchá sama sobě, a sděluje, co přichází zevnitř, aniž by to cenzurovala svou myslí.
Tento stěžejní výňatek ukazuje základní téma případu. Jde o téma na buněčné úrovni: přijímat výživu celým povrchem těla, obklopující výživná tekutina, růžové klky…připomíná nám to téma oplodněného vajíčka, které postupuje vejcovodem a je taženo „zvláštním magnetismem" (=chemotaxe) do dělohy, aby se tam zahnízdilo.
Téma početí, těhotenství a porodu v Sankaranově systému je téma druhé řady Mendělejevovy periodické tabulky, což jsou prvky od Lithia po Neon.
V tomto případě je celé téma ještě na počátku, proti sobě stojí tendence materializace vědomí do hmoty, a tím vývoj jedince do našeho světa, a tendence jít zpět do jednoty, splynout, „nenarodit se". Tento konflikt se pacientce objevuje v různých situacích a různých obrazech v běžném životě.
Podaný lék : Lithium carbonicum 10M
Při kontrole po podání léku pacientka mimo jiné uvádí: „…začala jsem cítit svoje tělo, jeho tíhu, jsem překvapená, jak je mé materiální tělo těžké…" Co se týká její schopnosti zvládat úkoly spojené s novou firmou, a vůbec se životem, uvádí, že cítí větší jistotu, větší zakořeněnost, úkoly a problémy už jí nepohlcují, dokáže si udržet nadhled. Jakoby v sobě cítila pevný sloup, o který se může opřít, který jí dodává stabilitu. Celkově se cítí o 70% lépe.
Citát na závěr:
„Pacient nejlépe ví, co mu je. Vaším úkolem je pouze mu naslouchat a vést ho, on Vám to pak všechno poví sám." (Rajan Sankaran).
Článek vyšel lehce upravený v časopise Meduňka 2/2010