O mně
Vystudoval jsem lékařskou fakultu Univerzity Karlovy a po promoci v roce 1988 jsem nastoupil jako chirurg do nemocnice. Přišel rok 1989, s ním sametová revoluce, otevřely se nové možnosti ve všech oblastech života, včetně alternativních směrů. Asi ne náhodou jsem se dostal k holotropnímu dýchání.
Holotropní dýchání úplně změnilo můj náhled na svět, který do té doby znal jen" materialistický vědecký světový názor", hlásaný bývalou totalitní ideologií.
Přibližně ve stejné době jsem zjistil, že nedokážu klasickou školní medicínou pomoci svým blízkým s chronickými obtížemi. Tak jsem objevil homeopatii, nejprve formou homeopata, který mým blízkým opravdu pomohl.
Začal jsem se o homeopatii více zajímat, studoval jsem vše, co se dalo. Souběžně s tím běžela má chirurgická dráha - 1.atestace z chirurgie, 2.atestace z chirurgie, spousta provedených operací..
Po složení 2.atestace z chirurgie už jsem nemusel veškerou energii věnovat studiu chirurgie, tak zbylo více času na mou „tajnou lásku" homeopatii. Začal jsem navštěvovat kurzy Homeopatické akademie v Praze. Zde na jedné přednášce zahraničního lektora jsem poprvé slyšel o Rajanu Sankaranovi a jeho indické škole. Hluboce mě to oslovilo, okamžitě jsem věděl, že takto chci homeopatii dělat.
Shodou okolností jsem už v té době pracoval v Německu, kde jsou všechny publikace a knihy Rajana Sankarana bez problémů dostupné. Začal jsem intenzivně studovat jeho teorii. Praxi této metody jsem si osvojil na seminářích vedených přímo Dr. Sankaranem v Německu.
Kromě seminářů u Dr. Sankarana jsem absolvoval řadu dalších pravidelných seminářů u Maheshe Gandhího, Michal Yakir, Jana Scholtena, Sunila Ananda a Jayeshe Shaha . Velmi cenná pro mě jsou má setkávání s mými homeopatickými kolegy na zahraničních kongresech a seminářích. Za všechny uvádím např. Mika Keszlera, Andrease Hollinga, Williho Neuholda, Anne Schadde, ale celý výčet by byl mnohem delší. Pravidelná setkávání s nimi, diskuse a výměny zkušeností považuji za to nejcennější, čeho se mi na mé homeopatické cestě dostává.
A v neposlední řadě jsou to mí pacienti, díky kterým se stále učím a díky kterým vidím, že to, co děláme, má hlubší smysl. Jsem vděčný jim, i osudu, že mohu být na chvíli součástí jejich cesty.
Holotropní dýchání úplně změnilo můj náhled na svět, který do té doby znal jen" materialistický vědecký světový názor", hlásaný bývalou totalitní ideologií.
Přibližně ve stejné době jsem zjistil, že nedokážu klasickou školní medicínou pomoci svým blízkým s chronickými obtížemi. Tak jsem objevil homeopatii, nejprve formou homeopata, který mým blízkým opravdu pomohl.
Začal jsem se o homeopatii více zajímat, studoval jsem vše, co se dalo. Souběžně s tím běžela má chirurgická dráha - 1.atestace z chirurgie, 2.atestace z chirurgie, spousta provedených operací..
Po složení 2.atestace z chirurgie už jsem nemusel veškerou energii věnovat studiu chirurgie, tak zbylo více času na mou „tajnou lásku" homeopatii. Začal jsem navštěvovat kurzy Homeopatické akademie v Praze. Zde na jedné přednášce zahraničního lektora jsem poprvé slyšel o Rajanu Sankaranovi a jeho indické škole. Hluboce mě to oslovilo, okamžitě jsem věděl, že takto chci homeopatii dělat.
Shodou okolností jsem už v té době pracoval v Německu, kde jsou všechny publikace a knihy Rajana Sankarana bez problémů dostupné. Začal jsem intenzivně studovat jeho teorii. Praxi této metody jsem si osvojil na seminářích vedených přímo Dr. Sankaranem v Německu.
Kromě seminářů u Dr. Sankarana jsem absolvoval řadu dalších pravidelných seminářů u Maheshe Gandhího, Michal Yakir, Jana Scholtena, Sunila Ananda a Jayeshe Shaha . Velmi cenná pro mě jsou má setkávání s mými homeopatickými kolegy na zahraničních kongresech a seminářích. Za všechny uvádím např. Mika Keszlera, Andrease Hollinga, Williho Neuholda, Anne Schadde, ale celý výčet by byl mnohem delší. Pravidelná setkávání s nimi, diskuse a výměny zkušeností považuji za to nejcennější, čeho se mi na mé homeopatické cestě dostává.
A v neposlední řadě jsou to mí pacienti, díky kterým se stále učím a díky kterým vidím, že to, co děláme, má hlubší smysl. Jsem vděčný jim, i osudu, že mohu být na chvíli součástí jejich cesty.