Hlubinná homeopatie je nový směr, který ve světě získává stále více stoupenců mezi homeopaty, a to především díky skvělým výsledkům v homeopatické léčbě. Jde o kombinaci metod klasické konstituční homeopatie s evoluční psychologií a Sankaranovou bombajskou školou (Sensational Homeopathy).
Opírá se o objevné a průlomové práce homeopatů Jana Scholtena, Rajana Sankarana a vývojového psychologa Erika Eriksona.
Přeložit do češtiny tento směr jako hlubinná homeopatie mi přišlo z didaktického hlediska jako nejvhodnější. Mám za to, že i bez znalosti prací shora zmíněných autorů termín hlubinná dokáže ve většině zájemců vyvolat tu správnou představu. I v Česku jsou běžným pojmem a skutečností různé druhy hlubinných terapií. Hlubinný zde znamená jdoucí do hloubky. Překonat v sezení s pacientem (klientem) to, co je na povrchu ( běžné povrchní každodenní starosti) a proniknout hlouběji, vytahnout na povrch to, co se skrývá pod nánosem té každodennosti. Jen tam lze totiž najít pravdu.
A to je přesně to, o co jde i v tzv. hlubinné homeopatii.
Homeopatický rozhovor v současné době často vypadá tak, že homeopat klade otázky, které v lepším případě zná zpaměti, v horším je čte z dotazníku před sebou, a pacient (klient) odpovídá. Na základě těch odpovědí pak homeopat dnes již většinou pomocí homeopatického softwaru najde nějaké homeopatikum, které by mělo pomoci - leč často nepomůže vůbec, nebo pomůže jen částečně, či na krátkou chvíli.
V systému a struktuře takových otázek a odpovědí je homeopat ten, kdo vede rozhovor. Vše se většinou odehrává na povrchu, v rovině symptomů.
V tzv. hlubinné homeopatii naproti tomu je to pacient (klient), kdo vede rozhovor. Pro mnohé to zní možná nepředstavitelně, ale je to tak. Pomocí speciálních technik homeopat pacienta pouze usměrňuje, eventuelně mu pomáhá překonávat hranice jednotlivých úrovní.Pacient jde stále do větší hloubky tím, jak mluví déle a déle. Tím odpadá i nebezpečí falešných interpretací homeopatem.
Klíčem k úspěchu je zvládnutí nové techniky rozhovoru ( anamnézy) homeopatem. Vede pacient, ne homeopat. Nedá se to bohužel více popsat, je třeba to zažít. Slovy některých mých pacientů: "...... když jsem k Vám šla, vůbec jsem nevěděla, co budu mluvit, měla jsem strach, že nebudu schopná nic blíže popsat... A teď se divím, co všechno jsem Vám řekla, co všechno ve mě bylo....."
Takovýto rozhovor bývá často léčivým sám o sobě.
Principem celého procesu je to, že sledujeme tok pacientovy energie. Jediným našim úkolem jako homeopata je udržet dotyčného v tomto jeho energetickém toku. Vše ostatní se pak děje jakoby samo. Je -li pacient během této hlubinné homeopatické anamnézy v kontaktu se svou energií, stává se někdy, že přímo pojmenuje lék, který potřebuje. Není to žádné fantazírování. Tím, že pacient sleduje tok své energie, dojde do svého středu ( ke svému zdroji) a tam prostě jen pojmenuje to, co tam najde. Je ovšem třeba říci, že v praxi je takové přímé pojmenování léku pacientem spíše vyjímečné, děje se tak spíše u velmi otevřených pacientů. Většinou je to tak, že pacient svůj lék přímo nepojmenuje. Ale jeho reakční vzorec, který takto vedenou anamnézou vyplyne na povrch, je tak charakteristický, že homeopata ke správnému léku dovede.
Takto nalezený lék je opravdovým similimem, lék, který sám o sobě dokáže nastartovat pozitivní změny na všech úrovních pacienta a tím jej dovést zpět k opravdovému zdraví.