Rajan Sankaran, v současné době již mezinárodně proslavený a uznávaný homeopat, pochází z indické homeopatické rodiny. Již jeho otec byl v Indii uznávaným homeopatem.
Rajan Sankaran vystudoval v Indii lékařskou homeopatickou fakultu a začal praktikovat stejným způsobem jako jeho otec, a jako všichni homeopaté od dob Hahnemanna. Při odebírání případů od pacientů si zapisoval symptomy, které tito líčili, a tyto symptomy poté repertorizoval, tzn. Hledal k nim ve speciálních knihách (repertoriích), či později pomocí počítačového programu, nejvhodnější homeopatický lék.
A stejně jako všichni ostatní praktikující homeopaté na celém světě, měl pár případů, ve kterých vybraný lék pacientovi úžasně pomohl, pak měl mnohem větší skupinu pacientů, kdy vybraný lék sice navodil nějaké pozitivní změny, ty ale netrvaly dlouho, často se lék musel měnit, a tak plně spokojeni nebyli ani homeopat, ani pacient. A pak měl také případy, kdy se ani opakovaným a sebepečlivějším vyšetřením nepodařilo nalézt lék pro pacienta, který by mu ulevil.
To jej příliš neuspokojovalo. S týmem spolupracovníků začal pátrat po příčinách těch úspěchů, i těch neúspěchů. Osud jim přál v tom, že v Indii se, ve srovnání s Evropou, léčí obrovské množství pacientů homeopaticky (minimálně polovina populace, a to je v druhé nejlidnatější zemi světa opravdu hodně ). Začal tak, že vybral všechny případy svých pacientů, u kterých měl vynikající výsledky, a zkoumal, co tyto případy odlišuje od těch, které se „tak nepovedly“.
Výsledkem jeho mnohaletého úsilí, které stále ještě pokračuje, je klasifikace homeopatických léků podle biologických říší. Každý lék lze svým původem zařadit do jedné z říší, buď rostlinné (např.Pulsatilla, Arnica), živočišné (např.Sepia, Lachesis), nebo minerální (např.Natrium muriaticum, Calcarea carbonica). Pro každou říši je charakteristické určité zabarvení symptomů. S pomocí speciální techniky odběru případu, vyvinuté Sankaranem, lze poměrně snadno každého pacienta k jedné říši přiřadit. Už to samo o sobě je velký úspěch, jelikož nám to zúží výběr léku pro pacienta z několika tisíc možností na několik set.
Systematisace jde ale ještě dále. Uvnitř každé biologické říše dochází k dalšímu členění (např. v rostlinné říši čeledi bobovité, složnokvěté.. atd, stejně tak v živočisné říši je hmyz, měkkýši, ptáci, hadi atd.)
Odebíráním případu od pacienta postupně sestupujeme po klasifikačních úrovních až ke konkrétnímu léku, event.skupině několika léku, ze kterých pak vybereme přesný lék pro pacienta.
Příklad: Rostlinná říše - čeleď Ranunculaceae (Pryskyřníkovité) - rod Pulsatilla (Koniklec)
A co je na této metodě nejrevolučnější, můžeme tak „dosáhnout“ i na léky, které jsou dosud málo prozkoumané, tudíž je známo jen málo jejich symptomů, takže klasickou repertorisací pomocí knih n.počítačem k takovému léku nikdy nelze dojít (a pokud Vy byste zrovna takový potřeboval(a), měl(a) byste prostě smůlu) .
V tom spatřuji hlavní význam Sankaranova objevu, považuji ho za stejnou událost, jako objevení homeopatie Samuelem Hahnemannem. Je to pro mě další kvantový skok v homeopatii – homeopatii pro 21 století.